A domů….

Nejprve musíme poděkovat všem, kteří nám umožnili cestu na konferenci do USA, a to, ať už příspěvkem skrze moje stránky, za které se koupily lístky na konferenci a konferenční ubytování, přímým zaplacením letenek anebo poskytnutím ubytování na cestách po státech.

V minulých měsících nám přispěla řada lidí a všem moc a moc děkujeme. Nejbližší přímé využití bude na vertikalizační zařízení, které nám zřejmě pojišťovna nezaplatí. O tom, že je to pro mě hodně dobrá součást rehabilitace, jsme se přesvědčili až na konferenci. Tam jsme také získali Headpod, který táta chce namontovat na žluťáka, ke kterému musíme koupit vhodnější sedačku, protože ta co mám, mi fakt nevyhovuje…

Cesta domů z USA byla opravdu náročná. V Yellowstonu jsme se koukli na gezíry, potkali další zvěř a následujícího dne už jsme byli na 7 hodinové cestě do motelu blízko letiště. Po cestě jsme potkali formující se tornádo, o kterém nám řekl tety drnčící telefon. Doporučoval nám rychle opustit oblast nebo se ukrýt do sklepa. Z okýnka jsme mohli vidět, jak se na pravoboku točí mračna, a tak jsme tátu přemluvili k rychlému opuštění oblasti! K večeru jsme se ještě zastavili na koupačku a na večeři v parku v Lava Hot Springs. Pár fotek najdete ve fotogalerii zde.

Let byl dobrý, ale ti policisti na letišti v Salt Lake ti nám tedy dali. Vyhlásili na nás jakýsi poplach, protože jsme měli dva kočárky a hodně pro mě důležitých lahviček s tekutinami. Tím vším jsme je tak zmátli, že nás kontrolovali snad třikrát. Zakázali mámě a tátovi si mě vzít do náručí a já byla unavená a kamarádi to teda nejsou!

Po cestě jsem ještě chytla nějakou nemoc nebo co, a tak jsem teď ležela doma s horečkou a nemohla skoro nic než koukat na filmy. Bořík si běhá venku a já musím být doma. Aspoň, že mám na CD tu Pipelotu a na rameni pana Nelsona. Až se uzdravím, vezmu ho a s tátou se půjdeme proletět balónem, stejně jak létá Pipi…